Sedíme v Elektře, prvorepublikové vile, o které jsme před časem psali v rámci našich gastro-víkendů, a přijde k nám pán se slovenským přízvukem. Říká, že se mu moc líbí náš časopis, kterým si zde hosté mohou při čekání na vybrané jídlo krátit čas. A tak povídáme. Slovo dalo slovo a už víme, že pan Janko Martínkovič je majitelem Koishi restaurantu v Brně. A také se dozvídáme, že se před pár lety jeho restaurace stala vítězem Mauerova výběru Grand Restaurant a každý rok – letos již po osmé – pořádá gastronomickou událost nazvanou Den otevřených ústřic. No a že se určitě musíme přijet podívat. Loučíme se s příslibem, že si určitě cestu uděláme.
Uteklo půl roku a my jsme plně v přípravách posledního čísla tohoto roku s vánoční tematikou. Netrpělivě čekáme, jaké menu a jaké recepty pro nás paní Kalousová našla ve starých kuchařkách, protože se zrovna chystáme uvařit pokrmy, které se jedly v době vánoční na zámku Třeboň za dob Schwarzenbergů. Dost jsem zajásala, když jsem v menu, které nám poslala, našla poznámku, že se v této době hojně na zámcích konzumovaly právě čerstvé ústřice. Dokladem události jsou nám prý dodnes hojně nacházené ulity těchto živočichů na dně zámeckých studní. Takže bylo rozhodnuto, jedeme do Brna a musíme se o těchto potvorách, které buď milujete, nebo k nim máte odpor, dozvědět více.
Den byl krásný, teplý a slunečný jako prakticky všechny dny posledního půlroku. Hned první věta, kterou moderátor celé akce, herec Pavel Liška, pronesl, byla, že počasí nám nevyšlo, protože ústřice se mají konzumovat za chladných dní nejlépe opředených hustou mlhou. Ano, v literatuře se uvádí, že Francouzi, kteří jsou jedni z největších producentů i pojídačů ústřic, mají pro to, kdy je připravovat, jednoduchou poučku. Jíst ústřice je možné jen v měsících, které ve francouzštině obsahují písmeno „r“. Hlavní sezona ústřic by tedy měla být od září do konce dubna. Je pravda, že v tuto dobu bývají také nejchutnější, protože se v létě rozmnožují a jejich maso je tučnější.
Dále se pak můžete dočíst, že ústřice konzumovali již staří Římané nebo že v historii ústřice zažívala své šťastná i méně šťastná období, a tak byla jednou pochoutkou pro šlechtu a bohaté a jindy zase potravou chudých. Zajímavé také je, že obsah minerálních látek, jako je například draslík, sodík, zinek a vitamíny C, D a B12, zde naleznete vrchovatou měrou. Navíc ústřice byly pro své údajné afrodiziakální účinky předkládány k snídani i samotnému Casanovovi.
Těžko soudit, zda je to vše pravda, ale co jsme opravdu na Dni otevřených ústřic mohli porovnat, byl fakt, že každá ústřice je úplně jiná – jinak vypadá, ale i zcela jinak chutná. My jsme mohli otevřít (tedy ti šikovnější z nás) a poté ochutnat ústřice z dvanácti oblastí Francie a Irska. Některé chutnaly trochu nasládle, z jiných jste měli pocit, jako když spolknete tabletu koncentrovaného mořského přílivu. Jedny byly doporučovány konzumovat pouze lehce zakápnuté citronem, jiné s kapkou tabasca. Pro odpůrce syrové konzistence byly připraveny ústřice smažené v pivním těstíčku, nebo s morkem a kváskovým chlebem.
Celá akce ale nebyla jen o pojídání mlžů, ale i o kvalitním víně a o spoustě zajímavostí, které jsme o ústřicích rozhodně nevěděli. Naučili nás, jak ideálně, bezpečně a co možná nejrychleji tyto lastury otevřít a nezranit sebe ani okolí, jak ústřici „vysrknout“ a zahřát na patře, než ji spolknete, a mnoho dalšího.
Odjížděli jsme z vydařené akce plní dojmů a nových informací o této stále trochu exotické pochoutce. A jak jsem psala v úvodu, zase se ukázalo, že náhoda funguje. Protože jsme se i zde řízením osudu či prostou náhodou potkali s paní Linhartovou, která v Brně vyrábí umělecký porcelán, o které jste se například mohli dočíst v minulém čísle časopisu Kolem kamen. 🙂
Jitka Pokorná, šéfredaktorka časopisu Kolem kamen