Foto | archiv Kolem kamen, zámek Slatiňany

Minulý týden se na zámku Slatiňany uskutečnila poutavá přednáška o rekonstrukci zámecké kuchyně. Pochází z 19. století a sloužila původně jako srdce zámku, kde se připravovaly pokrmy pro šlechtickou rodinu i jejich hosty. Díky citlivé rekonstrukci dnes opět ožívá ve své plné funkčnosti a přibližuje návštěvníkům dobové kulinářské umění.

Přednášel zapálený kastelán pan Bušta, který nás seznámil s historií a významem kuchyně, a o obnově topidel, sporáku i dalších kuchyňských zařízení nám zasvěceně vyprávěl kamnář Zdeněk Augusta.
Ačkoli za okny panovala ještě zima, uvnitř kuchyně bylo příjemně teplo, což podtrhovalo atmosféru autentického prostředí. Najít cestu k zámecké kuchyni nebylo nijak složité – stačilo jít po vůni právě dopečených buchet, která se linula chodbami zámku.

Součástí přednášky byla i praktická ukázka pečení škvarkových placek, které jsme měli možnost ochutnat. Po rekonstrukci se jedná o jedinou plně funkční zámeckou kuchyni tohoto druhu, což z ní dělá skutečný unikát. Dozvěděli jsme se také mnoho zajímavostí – například co je rotissoire, grilloir nebo potager. Mimochodem, všechny tyto historické kuchyňské přístroje byly během přednášky v provozu a účastníci tak mohli vidět jejich funkčnost na vlastní oči.

Pokud vás celková rekonstrukce této výjimečné kuchyně zajímá podrobněji, více informací najdete v jarním 49. vydání časopisu Kolem kamen, které vychází 30. března. A pokud vás láká poznávání historie všemi smysly, doporučujeme sledovat stránky zámku, kde najdete informace o dalších zajímavých připravovaných akcích. Zážitek z přednášky byl skvělý nejen pro milovníky tradičního pečiva, ale také pro všechny, kteří ocení technickou a důmyslnou stránku historického kuchyňského vybavení.

Na závěr ještě jeden tip na knihu. Je sice vyprodaná, ale v antikvariátu koukněte po knize Zámecké kuchyně od Vítězslava Štajnochra. Jedná se o velice podrobné a poutavé čtení – od vaření s otevřeným ohněm, přes kuchyně s uzavřeným ohništěm, až po moderní kuchyňská zařízení. Součástí je i rozsáhlá kapitola věnovaná sporákovému nádobí. Tak kdo bude mít štěstí a na knihu narazí, přejeme krásné čtení.

Uteklo půl roku a my jsme plně v přípravách posledního čísla tohoto roku s vánoční tematikou. Netrpělivě čekáme, jaké menu a jaké recepty pro nás paní Kalousová našla ve starých kuchařkách, protože se zrovna chystáme uvařit pokrmy, které se jedly v době vánoční na zámku Třeboň za dob Schwarzenbergů. Dost jsem zajásala, když jsem v menu, které nám poslala, našla poznámku, že se v této době hojně na zámcích konzumovaly právě čerstvé ústřice. Dokladem události jsou nám prý dodnes hojně nacházené ulity těchto živočichů na dně zámeckých studní. Takže bylo rozhodnuto, jedeme do Brna a musíme se o těchto potvorách, které buď milujete, nebo k nim máte odpor, dozvědět více.

Den byl krásný, teplý a slunečný jako prakticky všechny dny posledního půlroku. Hned první věta, kterou moderátor celé akce, herec Pavel Liška, pronesl, byla, že počasí nám nevyšlo, protože ústřice se mají konzumovat za chladných dní nejlépe opředených hustou mlhou. Ano, v literatuře se uvádí, že Francouzi, kteří jsou jedni z největších producentů i pojídačů ústřic, mají pro to, kdy je připravovat, jednoduchou poučku. Jíst ústřice je možné jen v měsících, které ve francouzštině obsahují písmeno „r“. Hlavní sezona ústřic by tedy měla být od září do konce dubna. Je pravda, že v tuto dobu bývají také nejchutnější, protože se v létě rozmnožují a jejich maso je tučnější.

Dále se pak můžete dočíst, že ústřice konzumovali již staří Římané nebo že v historii ústřice zažívala své šťastná i méně šťastná období, a tak byla jednou pochoutkou pro šlechtu a bohaté a jindy zase potravou chudých. Zajímavé také je, že obsah minerálních látek, jako je například draslík, sodík, zinek a vitamíny C, D a B12, zde naleznete vrchovatou měrou. Navíc ústřice byly pro své údajné afrodiziakální účinky předkládány k snídani i samotnému Casanovovi.

Těžko soudit, zda je to vše pravda, ale co jsme opravdu na Dni otevřených ústřic mohli porovnat, byl fakt, že každá ústřice je úplně jiná – jinak vypadá, ale i zcela jinak chutná. My jsme mohli otevřít (tedy ti šikovnější z nás) a poté ochutnat ústřice z dvanácti oblastí Francie a Irska. Některé chutnaly trochu nasládle, z jiných jste měli pocit, jako když spolknete tabletu koncentrovaného mořského přílivu. Jedny byly doporučovány konzumovat pouze lehce zakápnuté citronem, jiné s kapkou tabasca. Pro odpůrce syrové konzistence byly připraveny ústřice smažené v pivním těstíčku, nebo s morkem a kváskovým chlebem.

Celá akce ale nebyla jen o pojídání mlžů, ale i o kvalitním víně a o spoustě zajímavostí, které jsme o ústřicích rozhodně nevěděli. Naučili nás, jak ideálně, bezpečně a co možná nejrychleji tyto lastury otevřít a nezranit sebe ani okolí, jak ústřici „vysrknout“ a zahřát na patře, než ji spolknete, a mnoho dalšího.

Odjížděli jsme z vydařené akce plní dojmů a nových informací o této stále trochu exotické pochoutce. A jak jsem psala v úvodu, zase se ukázalo, že náhoda funguje. Protože jsme se i zde řízením osudu či prostou náhodou potkali s paní Linhartovou, která v Brně vyrábí umělecký porcelán, o které jste se například mohli dočíst v minulém čísle časopisu Kolem kamen.

Jitka Pokorná, šéfredaktorka časopisu Kolem kamen

rok se s rokem sešel, a tak nastal čas přání. Celý rok jsme se snažili, abychom byli poctiví a pracovití, a doufáme, že se nám to snad i dařilo. Věříme, že až otevřeš svoji velkou knihu, kam zapisuješ, kdo jak celý rok zlobil, najdeš o nás jen několik málo zmínek. Až naopak otevřeš tu druhou, kde se píše o těch, kdo byli po celý rok hodní, dočteš se o nás spoustu dobrých věcí.

Pokud je tomu tak a byli jsme celý rok vzorní, měli bychom několik (ne)skromných přání. Jsou to přání kamnářská. Některá z nich jsou spíš maličkosti, ale kdyby ses rozhodl nám darovat některá z těch větších, dej prosím pozor, abys se ti neunavili sobi. Pro zkrášlení našeho světa kolem kamen bychom si tak letos přáli:

• Konvičku Westbo. Tahle konvička se totiž dá dát na plotnu kamen a čaj, který se v ní pomalu uvaří, má to nejlepší aroma a voní po celém domě.
• Litinovou podložku Skeppshult, abychom si měli ten horký čaj kam položit.
• Mističku ve tvaru hvězdy, do které si k čaji nasypeme nějaké sladkosti a oříšky.
• Knihu Brunner, abychom si měli za dlouhých zimních večerů u čaje čím listovat.
• Designovou lampičku, díky níž si vytvoříme tu pravou vánoční atmosféru.
• Nástěnnou štípačku na dříví Red Anvil. Ona totiž kromě toho, že vypadá skvěle, ještě ušetří práci při sekání třísek do kamen.
• Rohožku Westbo, abychom, až poneseme dříví ke kamnům, moc nezašpinili naklizený domeček.
• Kamínka DRU n°44. Ta bychom si přáli do malé útulné obývací místnosti, kterou rozzáří a ohřejou.
• Podpalovač Kubik, abychom si v kamínkách hned mohli rozdělat.
• A nakonec nářadí ke kamnům Red Anvil, abychom se mohli o oheň dobře postarat.

Víme, že dárků je to na jeden rok až až, ale my budeme rádi i třeba jen za jeden z nich. A taky jsme si říkali, kdybys třeba přemýšlel, jak obdarovat nějakého toho kamnáře, kutila či chalupáře, můžeš se inspirovat i v našem dopise. Jo a ještě, Ježíšku, kdybys nevěděl, kde ty naše dárky shánět, tak stačí, když se podíváš sem: http://e-shop.kolem-kamen.cz/.

Přejeme ti, Ježíšku, krásné Vánoce a slibujeme, že se budeme snažit být poctiví i celý příští rok.

Tvoji Kolem kamen.