Toho letního rána jsem se probudila v modrobílém světě. Odhrnula jsem bílou, modře vyšívanou peřinu, rozhrnula závěsy a pustila dovnitř bílé paprsky letního ranního slunce. V rádiu zrovna hráli Rhapsody in blue. Došla jsem do kuchyně vykládané modrobílou majolikou, kde jsem si připravila jogurt s borůvkami. Na modrobílých kamnech se vařila voda, z modrého smaltovaného hrnce stoupala pára.

Sedla jsem si do obýváku ke stolu, na kterém byl modrotiskový ubrus, a začala jíst jogurt. Na chvíli jsem se zadívala z okna a pozorovala sousední dům. Ze dveří domu s modrobílou fasádou právě vycházela starší paní s kropáčem, asi byla zalévat květiny. V tu chvíli jsem zjistila, že jedna borůvka z jogurtu spadla na mé bílé krajkové šaty – vytvořila se na nich velká modrá skvrna.

Oběd se podával na tradičním českém cibuláku – bílém porcelánu s typickým květinovým vzorem vyvedeným v modré barvě, který patří k českému venkovu už odedávna. Na nebi pomalu plynulo několik mráčků. Modrobílý letní svět fungoval v jakémsi bezčasí, mohl se odehrávat v jakémkoliv století a na jakémkoliv místě. Vítr pomalu foukal, a tak pomáhal sušit modrobílé utěrky pověšené na šňůře až do pozdního odpoledne, kdy začala světle modrá obloha uvolňovat místo modři tmavé a mraky se proměnily v malé zářivě bílé hvězdy.

Ano, může se tento příběh zdát jako těžko uvěřitelný, spíš z nějakého zvláštního letního snu. Ale pokud si uvědomíme, jak moc je modrobílá barevná kombinace oblíbená napříč kontinenty a staletími, zjistíme, že takový modrobílý svět by vlastně mohl existovat. A fungoval by skvěle, nejen ve snu.

Tak například tradiční řecká architektura, která je vyvedena v bílé omítce s modrými okenicemi a dveřmi by mohla tvořit rámec takového světa anebo jihočeské modrobílé selské baroko, těžko vybírat. Taková architektura skvěle zapadá i do okolního světa – hodí se jak k modrému moři s bílými vlnkami, tak k letní obloze s mráčky.

Ale to platí nejenom v architektuře – modrobílá tradičně dominuje v letních kolekcích předních světových návrhářů a zdobí výlohy mnohých obchodů. Nicméně přesto, že módní časopisy budou tvrdit, že se jedná o horkou novinku léta, je to tak trochu lež. Modrobílá se prostě líbí a používá už po staletí. Nejenom na oděvech (námořnické proužky, kroje, krajky) ale i na užitkovém textilu. Co například takové modrotiskové látky, ze kterých se dělají ubrusy, závěsy i šaty?

Stejně tak modrobílá kombinace na keramice se těší velké oblibě na různých místech na světě nezávisle na sobě – Japonsko, Čína, Čechy – kam se podíváme, tam mají svůj vlastní styl. V Čechách například typický cibulák inspirovaný právě čínským porcelánem a vyvedený v květinovo-ovocných motivech, tak, že Evropanům připomíná cibuli, se na chalupách u babičky objevuje dodnes a ani v moderních interiérech se neztratí – kolekce Maxima Velčovského jsou toho důkazem. A nakonec samozřejmě kamna – světle modré, tyrkysové, indigo nebo úplně tmavé kachle a bílá omítka? Nestárnoucí kombinace, která nikdy nepřestane bavit.