Přestože šlo o jeden z největších veletrhů svého druhu, zůstává pravdou, že opravdových novinek nebylo tolik, jak bychom si přáli. Většina značek se držela osvědčených cest, často představovala produkty, které působily jako lehce upravené kopie konkurence. O to více však zazářily ty, které nepolevují v hodnotách, kvalitě ani odvaze přinést něco nového. A právě o nich bude tento článek.

Brunner – německá preciznost, vize a GreenLine filozofie

Brunner i letos potvrdil, proč je považován za technologického lídra v oboru. Jejich krbová vložka Panorama 51/25/101/25 patřila k vrcholům veletrhu – třístranné prosklení umožňuje maximální kontakt s plamenem a její architektonický tvar z ní činí centrální prvek každého prostoru. Vložka je navržena pro velká polena, a proto se hodí především do prostornějších interiérů.

Zaujaly však i další produkty z jejich portfolia – například Brunner BKH Green, moderní přímotop s vysokou účinností nebo Panorama Sky, zástěna proti větru pro venkovní krby.

Zvláštní zmínku si zaslouží Brunnerova produktová řada GreenLine, která bude na trhu známa pod označením BKH. Představuje ekologickou budoucnost topení. Vložky v této řadě splňují nejpřísnější emisní normy, a přitom si zachovávají výjimečný design i výkon. GreenLine ukazuje, že i v oblasti vytápění lze jít cestou odpovědnosti bez kompromisů.

Firetube – když má teplo osobnost

Kamna z dílny firetube působí jako odpověď na současné potřeby moderního bydlení. Modulární koncepce umožňuje přizpůsobit sestavu přesně podle požadavků – můžete si přidat varnou plotýnku, troubu nebo teplovodní výměník. Dvířka jsou menší, což umožňuje intenzivnější spalování a vyšší účinnost.

Firetube nezapře svou ruční výrobu – vše je precizně zpracované, přitom však velmi osobité. Jejich kamna se hodí jak do moderních, tak do rustikálních prostor. A co víc – značka dbá i na ekologii, používá recyklovatelné materiály a minimalizuje ekologickou stopu výroby.

Westbo – litinová elegance ze Švédska

Švédský Westbo přivezl na veletrh ukázku toho, jak lze tradiční litinu přetvořit v moderní šperk interiéru. Modely Victoria 100 a 125 nabízejí nejen velké prosklení pro krásný výhled na plameny, ale také možnost vaření na horní plotýnce – jako za starých časů.

Zaujala i retro řada Nobel, která designem odkazuje na 70. léta, ale konstrukčně odpovídá požadavkům 21. století. Další modely jako Westbo Classic nebo rustikální varianty přinášejí do prostoru kousek skandinávské historie a poctivého řemesla. Westbo zkrátka ví, jak spojit tradici s elegancí.

Barbas – design s duší, funkčností a ohněm pod širým nebem

Barbas letos vsadil na detail – a udělal dobře. Inovativní systém otevírání dvířek pomocí koženého úchopu je nejen vizuálně atraktivní, ale i velmi příjemný při používání. K tomu připočtěme odvážnější barevné kombinace a máte produkt, který zaujme každého, kdo vnímá krb jako designový objekt.

Barbas přitom neztrácí na funkčnosti – jejich vložky patří mezi nejefektivnější na trhu, s vysokou účinností a velmi tichým provozem. Nabízejí řešení pro menší interiéry i prostory, kde má krb sloužit jako srdce domova.

Velkou pozornost vzbudil také BBQfire – multifunkční venkovní zařízení, které kombinuje luxusní gril a elegantní krb v jednom. V uzavřeném stavu působí jako designový prvek s čistými liniemi, po otevření však nabídne špičkové grilování, pomalé vaření i opékání. A když večer skončí? Jednoduchým pohybem se BBQfire promění v plnohodnotný venkovní krb. Betonokeramické obložení sálá příjemné teplo, zatímco ochranná síť a chytrý zásobník na popel zajišťují bezpečnost a snadnou údržbu.

Tímto produktem Barbas dokazuje, že umí tvořit nejen pro interiér, ale i pro venkovní prostor – stále však s důrazem na estetiku, kvalitu a hlubší smysl propojení člověka s ohněm.

Značky bez vize – přehlídka kopií a slepých uliček

Vedle těchto značek však veletrh ukázal i jinou tvář – řadu vystavovatelů, kteří se spokojili s okopírováním designu svých konkurentů. Bez vlastní identity, bez invence. Produkty se lišily jen v barvě madla nebo typu povrchové úpravy, ale v jádru šlo o totéž.

Zvláštní kapitolou byla prezentace tzv. simulovaných krbů – zařízení, která vůbec nehřejí, ale jen vytvářejí iluzi ohně pomocí obrazovek nebo LED světel. Na první pohled efektní, ale z pohledu řemesla a tepla zcela prázdná. Spíše než kategorie topidel působila jako laciná kulisa bez obsahu.

Závěr: Kde je srdce, tam je oheň

Veletrh World of Fireplaces 2025 ukázal, že oheň není jen fyzikální jev. Je to symbol domova, vztahu k přírodě i naší touhy tvořit něco trvalého. Značky jako Brunner, firetube, Westbo a Barbas tohle pochopily – a proto jsou tahouny celého odvětví.

A právě tam, kde zůstává řemeslo poctivé, kde je vidět roky vývoje i respekt k zákazníkovi, tam vznikají topidla, která mají nejen výkon, ale i duši. Věřím, že právě tento směr bude i do budoucna udávat trend – kvalita, originalita a úcta k teplu jako základu domova.

My všichni keramici však tuto peckovici modrou – plod nafialovělé barvy – pracovně moc rádi nemáme. Obvykle totiž na podzim, když švestky dozrávají, se v keramice moc nedaří. Keramická hmota si prostě dělá, co chce, a i když zapojíte všechny pracně nabyté zkušenosti, měříte a bádáte, často se vlastně ničeho nedopídíte.  Ne že by za to asi přímo mohly právě švestky, ale už naši předkové vypozorovali, že keramická hmota má toto vrtkavé období právě v době jejich zrání. Ale jako všude – jednou jsi dole, jednou nahoře. Karlátka (jak se švestkám kvůli Karlu IV., který je dovezl do Čech, přezdívá) patří mezi naše oblíbené ovoce. Takže pokud se nenaplní pranostika, která mluví o tom, že déšť svaté Žofie švestky ubije, i my si mlsně olizujeme jazýčky a máme chuť vařit.

Chceme vám dnes nabídnout recept velmi luxusní – ŠVESTKOVÉ KNEDLÍKY Z BRAMBOROVÉHO TĚSTA NAŠÍ BABIČKY MARJÁNKY. Na stromech už sice švestky nenajdete, ale v obchodě se ještě s trochou štěstí jistě pořídit dají. A pokud jste mysleli na zadní kolečka – co když přijde mlsná, až na stromech nebudou – jistě jste si nějaké zamrazili.

Na výrobu této dobroty budete potřebovat:

• 1 vejce
• 200g hrubé mouky
• 600g brambor
• 75g krupice
• špetku soli
• 500g švestek
• 150g cukru moučka
• 150g másla
• mletý mák (ten ostatně jako největší přírodní zdroj vápníku fakt hodně potřebujeme).

Uvařené brambory oloupejte a nastrouhejte. Přidejte mouku, vejce, krupici, špetku soli, a to vše zpracujte v tužší těsto. Rozválejte ho na tenčí plát, který nakrájejte na čtverce tak 4x4cm. Na takto vytvořené čtverečky položte osušenou švestku, kterou pečlivě zabalte, abyste vytvořili knedlíky. Vložte je do vařící osolené vody a ihned je opatrně zamíchejte. Uvařené knedlíky vyndejte a nechte okapat. Tuto dobrotu posypejte mletým mákem smíchaným s moučkovým cukrem a přelijte ji rozpuštěným máslem. A kdybyste někdo švestkám neholdoval, ale miloval jste ovocné knedlíky, tak věřte, že na jaře jsme tu s dalším receptem – to se budete pro změnu olizovat kvůli jahodovým knedlíkům z tvarohového těsta. No a kdyby vám ani jahody nebyly po chuti, tak se snad už zavděčíme v létě, kdy přispěcháme s receptem na meruňkové knedlíky z kynutého těsta.

Užijte si podzim se vším, co nabízí, a naše karlátkové knedlíky rozhodně ochutnejte!

Když přijíždíte do jihočeského městečka Bechyně jako turista nejspíše po mostě zvaném Duha nebo jako vodák po řece Lužnici, nemůžete na soutoku dvou řek přehlédnout malebný renesanční zámek. Bechyňský zámek se pyšní mnohaletou historií, vždyť původně knížecí hradiště je zmiňované již

v 9. století. Toto hradiště bylo přestavěno na hrad a později na zámek, kde významné šlechtické rody zanechaly nesmazatelnou stopu. Mezi tyto rody, které se podílely na přeměně zámku i celého rozsáhlého okolí, patří rody od Šternberků, Bechyňů z Lažan, moravského markraběte Jošta a v neposlední řadě rod pánů ze Švamberka.

Nejpopulárnějším vlastníkem zámku byl nicméně poslední rožmberský vladař Petr Vok, který z Bechyně učinil hlavní sídlo a přenesl sem svůj dvůr. Právě on přestavěl hrad na velkorysý zámek, který se 14. února 1680 stal svědkem jeho svatby s mladičkou Kateřinou z Ludanic.

Posledním šlechtickým rodem, který zde pobýval, byl rod Paarů, jež zasáhl do dějin města i okolí na více jak dvě stě let. Právě oni přinesli do Bechyně první průmysl. Věhlas si získala i jejich knížecí továrna na výrobu kamen a keramických předmětů. A právě zde přijal místo dílovedoucího František Lenner, jeden z nejznámějších kamnářů nejen na Bechyňsku.

František Lenner starší, který se vyučil kamnářství u známé firmy J. Dvořáka v Protivíně, se přistěhoval do Bechyně v roce 1855, koupil si zde malý domek a v něm založil kamnářskou dílnu. Roku 1873 zde přerušuje svoji kamnářskou činnost a po domluvě s Ing. Nitschem vstupuje právě do služeb knížete Paara, kde své znalosti o kamnech a kamnařině rozvíjí v jeho továrně. Tato knížecí výroba v době své největší slávy výborně prosperovala, zaměstnávala skoro čtyřicet dělníků a kromě kamen vyráběla i šamotové zboží, ruby a hliněné nádobí. Po neshodách, které vznikly ve vedení podniku továrny, František Lenner odchází a znovu obnovuje přerušenou výrobu ve své dílně.

Důstojným pokračovatelem kamnářské tradice byl i jeho syn František Lenner mladší, který se později stal i vedoucím dílen kamnářského oboru na keramické škole v Bechyni. Velmi známá je jeho kopie gotických kamen ze zámku Honensalzburg z roku 1501, kterou dodnes můžete na zámku v Bechyni při pravidelných prohlídkách obdivovat.

Ale vraťme se ke kamnům, kterým se na počest Františka Lennera neřekne jinak než familiárně „lenerky‘‘ nebo také ,,lennerovky“. Tato kamna získala vynikají pověst nejen kvalitou a dobrou výhřevností, ale i svým vzhledem. Jak píše Vladimír Havel v knize Bechyně a keramika: ,,Značka Lennerovek se dodnes udržela jako vizitka dokonalosti kamnářského výrobku. Pyšnila se bohatou architekturou v členění i v odborném dělení. Lennerovky byly pravidelně zakončeny bohatě modelovanou římsovou ozdobou a vnějšek býval zkrášlován ozdobami z tažených profilových pásků, které byly skládány v ladné rámce. Ty lemovaly náplně ze slabých ozdob.‘‘

A právě nový výrobní způsob, který Lenner společně s hluchoněmým modelářem Hájkem vymyslel, dávají kamnům vzhled jedinečnosti. Tyto ozdoby se formovaly do forem a na kachle se připevňovaly tenkým drátkem před glazováním. Následná glazura ozdobu se střepem ještě více spojila a kachel pak vypadal jako by byl vyroben z jednoho kusu. Kamna byla buď hladce glazována ve světlých odstínech od bílé, přes světle šedé až do bledě modré nebo i tupována houbou. Na ozdoby byla použitá bílá engoba. Střep kachlů byl červenožlutý a připravoval se ze surovin natěžených v blízkém okolí Bechyně. Výrobky této slavné kamnářské rodiny se nacházely jak v měšťanských bytech, tak i na zámcích jako třeba na Hluboké, v Třeboni, v Roudnici. Ale právě protože tyto skvosty vznikaly v podzámčí bechyňského zámku, jejich nejucelenější sbírku najdete právě zde. Pokud chce tuto nádheru obdivovat na vlastní oči, určitě si udělejte výlet do malebného jihočeského městečka.

Pokud si právě teď říkáte, že jsme se možná zbláznili, jak by mohl král kamen existovat někde jinde, než v pohádkách, tak prosím, čtěte dál. Král všech kamen je totiž naprosto pochopitelná přezdívka, kterou si vysloužila jedenáctimetrová kamna stojící v polském Gdaňsku. No a my jsme se loni na podzim právě do Polska vydali, abychom se našemu králi poklonili, a zároveň vám ho, jako nejpovolanějším poddaným, představili.

Král kamen byl postaven v letech 1545 – 1546 gdaňským kamnářem Georgem Stalzenerem v budově zvané Artušův dvůr, kde se už od 14. století scházeli nejvlivnější osobnosti středověkého politického života. Tam stál až do roku 1943, kdy se ho Poláci rozhodli přestěhovat do kláštera v Kartuzách, aby ho tak ochránili před běsnící druhou světovou válkou. Dnes se ale opět tyčí v celé své kráse doma v Gdaňsku.

Jak už bylo řečeno, tato funkční kamna jsou vysoká neuvěřitelných 11 metrů a zdobí je téměř 600 mistrně vyvedených kachlů. Mezi nimi můžeme rozlišit různé druhy kachlů. Jsou mezi nimi například tři druhy zazdívacích kachlů, rohové kachle, obrubové kachle, římsy, korunovační kachle ve tvaru půlkruhu. Na některých z nich můžeme vidět bohatě barevně vyvedené alegorické postavy, panovnické erby nebo dokonce portréty tehdejších evropských panovníků, a to jak katolických tak protestantských.

Kamna byla postavena z menších obdélníkových kachlů (29,5 x 25 cm). Horní dvě volně stojící patra byla oddělena vlysem (obrubou). Tato patra se skládají ze dvou typů vysokých, obdélníkových kachlů – větší ve čtvrtém patře (55 x 34 cm) a menší v pátém patře (43 x 25 cm). O vyztužení kamen se stará železná konstrukce, díky níž mají kamna věžovitý tvar. Dokonce se o nich říká, že mají představovat Babylonskou věž.

I když barevná škála glazur byla v době renesance poněkud technologicky omezená, kamna jsou velmi výrazně barevně vyvedena. Používaly se tyto pigmenty: cínově bílá, žlutý a hnědý oxid železitý, mangan fialový a kobaltová modř. Přesto ale tvůrci kamen dokázali vytvářet další barvy a efekty mícháním pigmentů. Zajímavostí je, že žádné dva kachle na kamnech nejsou stejné – každý je originál. Důležitým prvkem výzdoby krále kamen je i polychromické zlacení, které se vytvářelo až po kompletním postavení celých kamen, nicméně dnes už jsou z něj bohužel viditelné pouze zbytky.

Může se stát, že na svých cestách zabloudíte i do Polska. Bude-li na vaší trase i jedno z nejkrásnějších polských měst – Gdaňsk – stojí za to zajít se poklonit králi kamen. Určitě vám to přinese kamnářské štěstí, možná trochu inspirace. Každopádně ale uvidíte živý důkaz o obrovské tradici profese, která lidem už po staletí přináší teplo do jejich domovů. A je jedno, že si doma nemůžete dovolit jedenáctimetrový kolos. Stejný hřejivý pocit vám přinese třeba i malý kachlový sporák.