V příštím čísle už budeme v plných přípravách na Vánoce. Budeme pěkně přikládat do kamen, zobat něco dobrého, popíjet Glühweina a těšit se na Ježíška. Ohlédneme se do dávné historie a budeme pátrat po počátcích kamnářství ve Vyšším Brodě. Zajedeme si na zámek ve Slatiňanech, kde v nově zrekonstruované zámecké kuchyni připravíme sváteční menu. V jihočeské Včelné navštívíme novou komunitní pec na chleba, kterou tam postavil kamnář Honza Hrabec, a v Písku vystoupáme na městskou věž, kde se dodnes dochoval unikátní byt věžného, včetně černé kuchyně. Růžena Srbová už nyní začíná spisovat pravdivý morytát o kamnáři Jindřichu Mímrovi z Nového Města nad Metují, jehož poslední slova, pronesená těsně před tím, než ho na vesnické tancovačce propíchl knejpem ševcovský učeň Milota, zněla: „Jsem kamnář a kdo je víc!“ Zimu mají kamnáři prostě rádi. Chladné počasí jim dopřeje trochu odpočinku po celoroční dřině a zároveň jim dovolí užívat si výsledky své práce – teplo, které rozehřívá další a další domovy, a radostné reakce spokojených zákazníků. Tak se budeme těšit!
