Zbytky italského léta

Začátkem listopadu, zvlášť když se teploty už jen zřídka kdy vyšplhají nad deset stupňů, se nám začíná stýskat po létě. Sluneční světlo tak nahrazují svíčky, teplo vyhřáté země oheň v kamnech a letní náladu vzpomínky na dovolenou. A aby se nám vzpomínalo lépe, připravili jsme si krátkou reportáž z posledního kousku léta, který jsme tentokrát zastihli v italském Valeggio-sul-Mincio. Tam jsme navštívili místní festival tortellinů, kde jsme nejenom ochutnali roztodivné druhy těchto typických italských těstovin, ale také  splynuli s místní italskou festivalovou kulturou.

Do Valeggia se nám po krátké, ale zato vydatné letní bouřce, která nás zastihla ve Veroně, už ani moc nechtělo. Nakonec jsme si ale řekli, že večeřet něco musíme, tak proč ne právě tortellini! Na festival jsme se tedy vydali. Valeggio nás mile překvapilo a my záhy zjistili, že nejde jen o těstoviny. Místní měli připravené dvě ochutnávkové trasy, kde na každé bylo pět stánků s nachystanou porcí těstovin a deckou vína dle výběru. Vyhladovělí jsme kráčeli od stánku ke stánku a zkoušeli tortellini tradiční, tedy s mletým masem, až po těstoviny plněné dýní, houbami, bramborami a cibulí. Každá porce byla zalitá rozpuštěným máslem a posypaná lžičkou italského parmazánu.

Jak jsme byli zabraní do jídla, nestihli jsme si ani prohlédnout zbytek festivalu. Vrátili jsme se tedy druhý den za poledne a po další tortellinové trase se vydali prozkoumat tržiště bylinek. V místní radnici jsme přitom narazili na skupinu babiček, které všechny tortellini na festival připravovaly. Ochotně vysvětlovaly, jak ani ne palec velké těstovinky správně vytvarovat, a přesto, že jsme italsky rozuměli jen pramálo, jsme pochopili, že pro místní dámy je to ideální příležitost, kdy se sejít a poklábosit. Kdo by se s tím taky chtěl dělat sám! Jednoznačně lepší se místním zdá potkat se s kamarádkami a probrat, kdo se bude vdávat, kdo měl na mši co na sobě a jaké máme letos pěkné počasí. Tácy tortellinů pro celou rodinu jsou vlastně pak už takový vedlejší produkt. Ciao, Valeggio! jsme nakonec říkali s těžkým srdcem, protože jsme věděli, že za sebou necháváme poslední střípky léta. Na druhou stranu barevný podzim má taky něco do sebe. Například my jsme si při prohlížení vyvolaných fotografií za kamny vzpomněli právě na konec léta v Itálii. A kdybyste vy hledali čtení za kamna, nezapomeňte si obstarat podzimní číslo našeho časopisu Kolem kamen.