Kde jinde než na zámku v Bechyni…
Když přijíždíte do jihočeského městečka Bechyně jako turista nejspíše po mostě zvaném Duha nebo jako vodák po řece Lužnici, nemůžete na soutoku dvou řek přehlédnout malebný renesanční zámek. Bechyňský zámek se pyšní mnohaletou historií, vždyť původně knížecí hradiště je zmiňované již
v 9. století. Toto hradiště bylo přestavěno na hrad a později na zámek, kde významné šlechtické rody zanechaly nesmazatelnou stopu. Mezi tyto rody, které se podílely na přeměně zámku i celého rozsáhlého okolí, patří rody od Šternberků, Bechyňů z Lažan, moravského markraběte Jošta a v neposlední řadě rod pánů ze Švamberka.
Nejpopulárnějším vlastníkem zámku byl nicméně poslední rožmberský vladař Petr Vok, který z Bechyně učinil hlavní sídlo a přenesl sem svůj dvůr. Právě on přestavěl hrad na velkorysý zámek, který se 14. února 1680 stal svědkem jeho svatby s mladičkou Kateřinou z Ludanic.
Posledním šlechtickým rodem, který zde pobýval, byl rod Paarů, jež zasáhl do dějin města i okolí na více jak dvě stě let. Právě oni přinesli do Bechyně první průmysl. Věhlas si získala i jejich knížecí továrna na výrobu kamen a keramických předmětů. A právě zde přijal místo dílovedoucího František Lenner, jeden z nejznámějších kamnářů nejen na Bechyňsku.
František Lenner starší, který se vyučil kamnářství u známé firmy J. Dvořáka v Protivíně, se přistěhoval do Bechyně v roce 1855, koupil si zde malý domek a v něm založil kamnářskou dílnu. Roku 1873 zde přerušuje svoji kamnářskou činnost a po domluvě s Ing. Nitschem vstupuje právě do služeb knížete Paara, kde své znalosti o kamnech a kamnařině rozvíjí v jeho továrně. Tato knížecí výroba v době své největší slávy výborně prosperovala, zaměstnávala skoro čtyřicet dělníků a kromě kamen vyráběla i šamotové zboží, ruby a hliněné nádobí. Po neshodách, které vznikly ve vedení podniku továrny, František Lenner odchází a znovu obnovuje přerušenou výrobu ve své dílně.
Důstojným pokračovatelem kamnářské tradice byl i jeho syn František Lenner mladší, který se později stal i vedoucím dílen kamnářského oboru na keramické škole v Bechyni. Velmi známá je jeho kopie gotických kamen ze zámku Honensalzburg z roku 1501, kterou dodnes můžete na zámku v Bechyni při pravidelných prohlídkách obdivovat.
Ale vraťme se ke kamnům, kterým se na počest Františka Lennera neřekne jinak než familiárně „lenerky‘‘ nebo také ,,lennerovky“. Tato kamna získala vynikají pověst nejen kvalitou a dobrou výhřevností, ale i svým vzhledem. Jak píše Vladimír Havel v knize Bechyně a keramika: ,,Značka Lennerovek se dodnes udržela jako vizitka dokonalosti kamnářského výrobku. Pyšnila se bohatou architekturou v členění i v odborném dělení. Lennerovky byly pravidelně zakončeny bohatě modelovanou římsovou ozdobou a vnějšek býval zkrášlován ozdobami z tažených profilových pásků, které byly skládány v ladné rámce. Ty lemovaly náplně ze slabých ozdob.‘‘
A právě nový výrobní způsob, který Lenner společně s hluchoněmým modelářem Hájkem vymyslel, dávají kamnům vzhled jedinečnosti. Tyto ozdoby se formovaly do forem a na kachle se připevňovaly tenkým drátkem před glazováním. Následná glazura ozdobu se střepem ještě více spojila a kachel pak vypadal jako by byl vyroben z jednoho kusu. Kamna byla buď hladce glazována ve světlých odstínech od bílé, přes světle šedé až do bledě modré nebo i tupována houbou. Na ozdoby byla použitá bílá engoba. Střep kachlů byl červenožlutý a připravoval se ze surovin natěžených v blízkém okolí Bechyně. Výrobky této slavné kamnářské rodiny se nacházely jak v měšťanských bytech, tak i na zámcích jako třeba na Hluboké, v Třeboni, v Roudnici. Ale právě protože tyto skvosty vznikaly v podzámčí bechyňského zámku, jejich nejucelenější sbírku najdete právě zde. Pokud chce tuto nádheru obdivovat na vlastní oči, určitě si udělejte výlet do malebného jihočeského městečka.
