Přemýšleli jste někdy nad hnětením těsta, kde se vůbec mazanec vzal? Proč má správný mazanec na povrchu kříž nebo proč ho pečeme zrovna na Velikonoce?

Oslava Velikonoc je pevně spojena s křesťanstvím, původ mazance proto hledejme tamtéž. První recepty pocházejí už z doby kolem 16. století a už v té době existovala celá řada variant. Od chudšího jen s rozinkami, až po tvarohový, na kterém si pochutnávali ti majetnější. Všichni bez výjimky však na povrchu mazance udělali před pečením do těsta kříž, jako symbol ukřižování Ježíše.

Mazanec se tradičně pekl na Bílou sobotu (ve stejný den jako beránek), aby byl nachystán na nedělní snídani. Ještě před ní ale hospodyňky vyrazily s mazancem do kostela pro svaté pomazání. Odtud právě pochází název „mazanec“. Velikonoční neděle byla také konečně dnem, kdy se lidé mohly dosyta najíst po čtyřicetidenním půstu. To pak teprve musel chutnat

Když jsme fotili jarní vydání časopisu, upekla nám maminka naší kolegyně tento mazanec. Všude, kde jsme kousek nechali, obratem přišel vzkaz – „Nutně potřebuji recept!“ Tak tady je:

Co budete potřebovat?

• 375 g hladké mouky
• 375 g polohrubé mouky
• 200 g másla
• 200 g cukru moučka
• 2 lžíce cukru krystal
• 150 ml mléka
• 1 kostka droždí
• 1 vanilkový cukry
• 1 lžička citronové kůry
• 3 žloutky + 1 vejce na potření
• rozinky namočené v rumu
• ½ kávové lžičky soli
• mandle na posypání

Jak postupovat?

Ve velké míse smíchejte hladkou a polohrubou mouku. V hrnku smíchejte a zahřejte cukr krystal, mléko a rozdrobené droždí. V míse uprostřed mouky udělejte malý důlek a přilijte směs s droždím. Pomalu přimíchávejte mouku abyste vytvořili kvásek. Zaprašte moukou a nechte 30 minut vzejít.

Máslo, cukr a žloutky utřete spolu s vanilkovým cukrem a citronovou kůrou. Vše přidejte do velké mísy ke kvásku a promíchejte. Těsto by mělo být tužší než na koláče. Přimíchejte nakonec i rozinky a vše nechte opět na teplém místě asi hodinu kynout. 

Vytvarujte bochník mazance a necháte ještě kynout další hodinu. Nakonec mazanec potřete rozšlehaným vejcem a posypte mandlemi. Pečte při 160 °C do zlatova.

Aby toho nebylo málo, tak jí někdo místo žemlovka říká zemlbába, a někdo dokonce housková stařena. V každém případě máme ale tohle sladké jídlo většinou spojené s nějakými zážitky z dětství a přináší spoustu nostalgie. Možná proto se už celá desetiletí drží na jídelníčcích ve školách i závodních jídelnách. Její oblíbenost očividně neklesá ani postupem let, ani trendem zdravého životního stylu, a i my se za ni tentokrát přimlouváme.

Zrovna teď je na žemlovku ideální období. Zima nás bohužel stále neopouští, a to znamená jediné – pořád topíme. Ve sklepě jsme objevili pár zatoulaných jablíček od podzimu. Navíc je půst, takže žádné pečínky. Jarní únava s námi také nemá slitování, tak trocha cukru na energii nebude na škodu. 

Pozor, i samotný recept na žemlovku je trochu šťourání do vosího hnízda. Někdo ji totiž připravuje z rohlíků, někdo z toustového chleba a najdou se i takoví, kteří sáhnou po vánočce. Každý má tu svojí. A to je dobře. Bojujme za rozmanitost. To platí ve společnosti i v žemlovkách. Tady je ta naše:

Co budete potřebovat?

• 5 ks středně velkých jablek
• 4 lžíce cukru krystal (můžete přidat i víc, když máte kyselá jablka) 
• 2 lžičky mleté skořice
• 50 g másla (navíc troška na vymazání formy)
• 1 veku
• 250 g polotučného tvarohu 
• 4 vajíčka
• 1 kelímek 31% smetany
• 100 ml mléka 
• 1 lžíce moučkového cukru na oslazení šlehaných bílků
• 1 vanilkový cukr 
• pekáček 20×30 cm

Jak postupovat?

Oloupaná jablíčka nakrájejte na malé kousky. Promíchejte s lžící cukru a se skořicí. Pokud máte jablka hodně kyselá, klidně přidejte cukru víc.

Oddělte si žloutky a bílky. V míse smíchejte tvaroh se 2 žloutky, oslaďte 2 lžícemi cukru, a navíc přidejte jeden vanilkový́ (případně vanilkový́ extrakt). Ve vedlejší míse prošlehejte smetanu s mlékem s lžící cukru a 2 žloutky. 

Připravte si pekáček, který nejprve vymažete máslem. Postupně pak namáčejte plátky veky ve smetaně a rovnejte je do pekáčku. Střídejte vždy vrstvu veky, jablek a tvarohu. Poslední vrstva by měla končit vekou.

Celý obsah pekáčku zalijte rozpuštěným máslem. Nechte na hodinu odpočinout, aby se vrstvy propojily. Pečte při 180 °C asi 40 minut. Na závěr ozdobte sněhem z ušlehaných bílků s moučkovým cukrem a ještě chvíli zapečte s čepicí sněhu dozlatova.

Rosa rugosa, jak se latinsky růže svraskalá nazývá, pochází z Dálného Východu a z Japonska. Někdy se jí také proto říká japonská růže, kvůli svraštělým listům zase svraskalá. Květy krásně voní, rostlina snese jak velké sluneční záření, tak mrazy. Poměrně dobře se rozmnožuje, a proto je někdy považována za plevel. Plodí velké dužnaté šípky, které jsou velmi chutné a plné vitamínu C. Zpracovávají se na džemy a sirupy.

Recept na tuto limonádu jsme našli v knize Hanky Zemanové Rytmus roku, kde najdete mnoho rad, jak žít více v souladu s přírodou. Na knize spolupracovala i paní doktorka Michaela Šimková, se kterou jsme pro náš časopis Kolem kamen dělali zajímavý rozhovor nejen o bylinkách, který najdete zde:

https://www.kolem-kamen.cz/casopis-detail/prohlednout?cislo=19#page/55

Na limonádu budete potřebovat:

• 20 květů růže svraskalé,
• 3 litry převařené vody,
• 200g cukru,
• 1 citron v bio kvalitě,
• pro barvu jsme přidali hrst sušených borůvek.

Postup:

Vodu s cukrem převaříme a necháme ji zchladnout. Vodu nalijeme do velké dobře vymyté sklenice. Přidáme na kolečka nakrájený omytý bio citron a květy růže, které jsme zbavili malých broučků :-). Na citron navršíme květy tak, aby byly ponořené ve vodě. Sklenici zakryjeme gázou nebo plátýnkem, aby limonáda mohla dýchat, a nádobu umístíme na teplé místo. Podle teploty je první várka hotová asi za týden. Pro druhou várku si necháme deci původní limonády, která urychlí kvašení. Pak je limonáda hotova za pár dní. Čím déle ji necháme zrát, tím více budou kvasinky zpracovávat obsažený cukr a limonáda bude kyselejší. Podávejte vychlazené nebo s ledem. Tento recept můžete měnit dle použité bylinky (bez, máta nebo levandule).

Foto | archiv Kolem kamen

Ilustrace | Petra Žabová

Nedávno všechny příznivce topení v krbech a kamnech překvapila, a možná i poněkud vyděsila zpráva, že Evropská unie v budoucnu zakáže také topení dřevem. Nevíme, kde se taková zpráva vzala a jak k tomu kdo dospěl, ale prostě a jednoduše to není pravda.

Stručná odpověď je, že vám nikdo dřevem topit nezakazuje a zakazovat neplánuje. Pokud máte spotřebič splňující aktuální emisní normy a dbáte na pravidelnou údržbu, nemáte se čeho obávat.

Tím bychom také mohli skončit, ale domníváme se, že trochu více informací k této problematice vás možná bude zajímat, protože určitý vývoj v této oblasti přeci jen nastal a nastává. A při současné mezinárodní situaci lze jistě předpokládat, že topení dřívím bude mít ještě významnější podíl v ekologických obnovitelných zdrojích, než původní Green Deal plánoval. 

Začneme trochu zeširoka a řekneme si něco ke stále častěji skloňovanému termínu Green Deal (Zelená dohoda), který byl v této souvislosti nejvíce zmiňován. Trochu to totiž vypadá, že o něm všichni mluví, ale nikdo přesně neví, co se vlastně navrhuje. Upřímně se zase tak nedivíme, neboť studovat prameny z EU je dost nezáživné a zdlouhavé. Chvíli jsme se potýkali s poněkud komplikovaně psanými zákony EU, ale nakonec jsme našli, co jsme potřebovali. Ať už si o plánech Evropské komise a „Zelené dohody“ z roku 2021 myslíte cokoli, zákaz topení dřevem tam nenajdete. Jde především o to, jak dřevo zpracovávat a hospodařit s ním – viz níže krátká ukázka ze zdrojů EU:

Proč vlastně Green Deal? Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. K jejich překonání vznikla Zelená dohoda pro Evropu, která má Unii transformovat na moderní, konkurenceschopnou ekonomiku, jež účinně využívá zdroje a kde se do roku 2050 dosáhne nulových emisí skleníkových plynů. V červenci 2021 předložila Evropská komise balíček návrhů na transformaci hospodářství, jenž má napomoci dosažení cílů v oblasti klimatu do roku 2030. Evropský parlament a členské státy jednají o přijetí balíčku právních předpisů pro dosažení cílů v oblasti klimatu do roku 2030.

Komise proto navrhuje obnovit evropské lesy, půdu, mokřady a rašeliniště. Tím se zvýší absorpce CO2 a naše životní prostředí bude vůči změně klimatu odolnější.

„Je stěžejní, abychom při budování udržitelné a klimaticky neutrální ekonomiky optimalizovali využívání dřeva v souladu se zásadou kaskádového využívání, zejména prostřednictvím tržních pobídek. To znamená, že dřevo by mělo být v co největší míře využíváno pro výrobu materiálů a produktů s dlouhou životností s cílem nahradit jejich ekvivalenty z fosilních zdrojů, které jsou velmi náročné na uhlík, například v budovách a nábytku, ač je třeba uznat, že ne všechno dřevo je pro tento účel vhodné. Inovace ve zpracování v této oblasti mohou rovněž zajistit biologický materiál a produkty s nižší environmentální stopou než jejich ekvivalenty z fosilních zdrojů.

Bioenergie na bázi dřeva je v současné době hlavním zdrojem obnovitelné energie s 60% podílem na dodávkách obnovitelné energie v EU. Aby mohl být splněn cíl snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 55 % do roku 2030, budou muset členské státy výrazně zvýšit podíl obnovitelných zdrojů ve své skladbě zdrojů energie. Bioenergie bude v této skladbě zdrojů nadále hrát významnou úlohu za předpokladu, že biomasa bude produkována udržitelným způsobem a účelně využívána v souladu se zásadou kaskádového využívání a s ohledem na cíle Unie týkající se propadu uhlíku a biologické rozmanitosti, jakož i na celkovou dostupnost dřeva v rámci mezí udržitelnosti s ohledem na cíl do roku 2030. 

Je třeba specifikovat, jak uplatňovat zásadu kaskádového využívání v případě biomasy, zejména pokud jde o to, jak minimalizovat používání kvalitní kulatiny pro výrobu energie.

Zdroj: eur-lex.europa.eu

Stručně řečeno:

Dřevo jako biomasa určená k topení není a nebude (ani snad nemůže být) zakázáno. Je třeba chránit rozsáhlé evropské lesy, které absorbují CO2 a zvyšují tak kvalitu životního prostředí. Aby lesy mohly být chráněny, je třeba využívání dřeva jako obnovitelného zdroje zlepšit. Zpřísnit a minimalizovat používání kvalitní kulatiny pro výrobu energie. Nebude poskytována podpora na výrobu energie z pilařské kulatiny, dýhařského dřeva, pařezů a kořenů, protože tyto technologie zatěžují emisemi bilanci CO2. Je třeba zajistit účelnější využití energie z dřevěné biomasy prostřednictvím omezení státní podpory pro elektrárny.

A co z toho tedy vyplývá pro nás, běžné smrtelníky a příznivce krbů, kamen a kachlových staveb? 

Opravdu se budeme muset zamyslet nad tím, čím a v čem topíme, a také jak. V současnosti jistě nehrozí nedostatek palivového dříví, neboť vykácení kůrovcových lesů přineslo mnoho metrů palivového dříví za pěkné ceny. Není jistě od věci udělat si nějaké zásoby. Ne každý má ovšem tolik místa pro skladování dříví. Také to ale není potřeba. Jak už jsme zde několikrát psali, nejvhodnější stáří dřeva pro topení v krbech a kamnech je 2-3 roky.

Topit mokrým, čerstvým dřívím, na kterém ráno ještě zpívali ptáci, je prostě špatně. Na to majitelé krbů a kamen přijdou relativně brzy: Mokré dříví nehoří, jen čadí, smrdí a nehřeje. Navíc vám sousedé opravdu nepoděkují, protože zamoříte okolí široko daleko a především také svoji zahradu a dům. Kdo to má dýchat?  Zanese vám kamna, kouřovody a komín. Kouzlo ekologického hoření je pryč, úspora a radost z topení žádná.

Pořídit si zásoby na příštích 20-30 let ale také nemá smysl, jak už jste se dočetli výše, dřevo po několika letech začíná tlít a trouchnivět a nemá už takovou vydatnost při hoření v kamnech. Vlastně už trochu „hoří“ samo – tlení a trouchnivění je pomalé spalování. Proto je třeba si spočítat, kolik metrů dřeva za rok spálíte, a vynásobit 2 až 3 – dle velikosti pozemku – a potom už jen postupně ubírat a zase přidávat.

Topit opravdu jen dřevem. Tedy opravdovým dřevem nebo dřevní hmotou. Jakmile přihodíte do kamen rozštípanou dřevotřískovou skříňku, jste rázem mimo ekologické spalování. Asi vám to udělá radost, protože se zbavíte starého krámu, pěkně se ohřejete, neboť lepidla dávají pěkný žár. Prostě spálíte v kamnech cokoli, co alespoň trochu hoří včetně papírových plenek vašeho dítěte – vždyť je to vlastně bioodpad, že. Chvilku to bude smrdět, ale pak to bude pryč. Problémem je, že když takto budete topit často a bude vás víc, nelze mluvit o ekologickém topení. A vašim kamnům a komínu to také vůbec neprospěje.

Samostatnou kapitolou je prach a prachové částice, které vznikají při topení dřevem. Ano, vznikají, proto je třeba udržovat komíny, kamna a okolí v čistotě, a prach tak minimalizovat. Jinak v podstatě každou činností vzniká něco, co není úplně ideální. Vzduch, který dýcháte, vodu, kterou pijete, jídlo, které jíte, oblečení, které si oblékáte, auto, kterým jezdíte atd. – všechno to obsahuje do určité míry nějaké škodliviny. Jak říká maminka mé kamarádky, majitelka lékárny a vášnivá bylinkářka – všechno jsou to v podstatě jedy, záleží jen na dávkování.

PS: Aby toho nebylo málo, koncept tohoto článku vznikal na začátku roku 2022, tedy ještě před tím, co způsobili nenasytní Rusové. Od okamžiku jejich vpádu na Ukrajinu se velice rychle proměnil náš pohled na svět. Ne, neradujte se. Zelená dohoda není mrtvá. Je ale jisté, že se i pohled na ni změní. Už teď je celkem jasné, že koncept udržitelné energie, postavený z větší části na dovozu levného ruského plynu, jak jej prosazovalo především Německo, je neudržitelný. 

O to víc ale do popředí vystupuje potřeba dobrého hospodaření a využití lokálních zdrojů. Do hry se na jedné straně vrací jaderné zdroje výroby elektřiny. Na straně druhé, především díky extrémnímu růstu cen energie, se neuvěřitelně zvedá poptávka po způsobech nezávislého lokálního topení. Jestli v minulosti kamnáři nestíhali, tak nyní už je to skutečný kamnářský Armagedon. Výrobci jedou naplno a dodávka kvalitního topidla už není otázkou týdnů, ale měsíců, v případě kvalitních staveb možná i let.

Zároveň s tím roste výrazně i poptávka po skutečně kvalitních topidlech, která budou i do budoucna splňovat zpřísňující se limity a budou úsporná i v otázce spotřeby dřeva. Topení dřevní hmotou je pořád nejekonomičtějším i nejekologičtějším způsobem topení. Ale všechno má své hranice. Studie uvádějí, že do výpočtů CO2 neutrality je třeba započíst třeba i přepravu dřeva. Tady je současná hranice někde kolem 150 km a stále klesá. Je tedy jasné, že není důležité jen sehnat kvalitní kamna, ale stále častěji i zdroj dřeva v rozumné vzdálenosti. Ten, kdo koupí dřevní hmotu v Čechách, odveze ji na štěpkování do Polska a následně štěpku prodá v Holandsku, planetě moc nepomůže.

Green Deal nám nic nenařizuje, spíš obecně doporučuje, že by bylo dobré vrátit se zpět ke kořenům. Využívat lokální zdroje, starat se o přírodu, chovat se ekonomicky, používat selský rozum, tak jak to dělali naši předkové. My o tom sáhodlouze diskutujeme, uraženi tím, že nám někdo něco doporučuje, a přemýšlíme o tom, jestli budeme spíš proti nebo pro a jestli se takový závazek nedotkne příliš našeho pohodlí a komfortu. Před pár týdny udělal Josif Vissarionovič Putin tohle rozhodnutí za nás, jak už to diktátoři dělávají.

Ekologická bilance

Když dřevo roste, spotřebovává oxid uhličitý z atmosféry. V případě spalování dřeva CO2 naopak do ovzduší uniká. Tedy pokud se za rok spálí jen tolik dřeva, kolik ho v lese znovu vyroste, pak jeho spalování nevede k žádné změně objemu CO2 v atmosféře.

Během růstu dřeva se do něho váže přesně tolik oxidu uhličitého, kolik se poté uvolňuje při jeho spalování. Jestliže ke spalování dřeva nedojde a stromy trouchniví v lese, děje s v principu úplně to samé. Tlení je totiž svým způsobem pomalé spalování. 

Ovšem vědci a ekologové došli k závěru, na kterém přeci jen něco bude. Pokud bychom totiž chtěli zařadit dřevo do klimaticky neutrálního paliva, není to tak úplně jednoduché. Musíme k tomu ideálnímu hoření přidat další činnosti a také informace o trvalosti ukládání uhlíku v lesích a půdě a přepravu dříví. Velmi často při využívání dřeva jako biomasy není zahrnuto do ekologických výpočtů odlesňování rozsáhlých ploch nebo doprava na příliš dlouhé vzdálenosti, kvůli čemuž vzniká další obrovské množství emisí skleníkového plynu – oxidu uhličitého. 

Všimněte si důležité části definice: „Pokud se za rok spálí jen tolik dřeva, kolik ho v lese znovu vyroste, pak jeho spalování nevede k žádné změně objemu CO2 v atmosféře. Nesmí být tedy porušena rovnováha, neboť nejen že by došlo k nárůstu CO2, ale mohli bychom si tady také lesy vykácet tak, jak se to podařilo některým již zaniklým civilizacím.“

Vlastnosti různých druhů dřeva při spalování

• bukové a dubové dříví – je obvykle považováno za „nejlepší“ palivo, proto je ale také nejdražší. Je ho možné nahradit jinými druhy dřeva. Silně žhaví a tím dává stejnoměrné, dlouhotrvající teplo
• javorové, jasanové, březové dříví – toto dříví hoří podobně jako buk
• smrkové, borové, modřínové dříví, jedle – toto dříví podpaluje snadno, hodí se tedy k zatápění. Kromě toho vyvíjí rychle vysoké teploty. To je právě důležité u zatápění, protože topeniště se má co nejrychleji ohřát, aby spalování probíhalo čistě a úplně
• topolové a vrbové dříví – hoří rychle a tvoří jen málo uhlíků, je třeba častěji přikládat a vyžaduje téměř dvojnásobný skladovací prostor než bukové dříví. Toto dříví je možné ale často koupit velmi levně, a proto se jedná také o smysluplnou alternativu

*kWh – Kilowatthodina je jednotkou energie. 1 litr topného oleje obsahuje 10 kWh energie

*m3 – prostorový metr – 1 kubický metr naskládaného dříví, tedy s mezerami mezi poleny

*obsah vody – udává kolik procent váhy v kusu dřeva obsahuje vodu. Pro smysluplné spalování nesmí obsahovat dřevo víc jak 20 % vody.

zdroj: Ulrich Brunner GmbH

Recept jsme vybrali ten nejjednodušší a hlavně spolehlivě vyzkoušený. Prostě jen vypeckujete, prosladíte, šoupnete na kamna, po 4 až 5 hodinách rozmixujete a plníte do skleniček. Tento postup děláme roky a nikdy nezklamal.

Suroviny:

• dřevo na topení 
• 5 kg švestek
• 1 kg cukru (můžeme přidat nebo ubrat dle sladkosti švestek 
• 200 ml octa (zase přizpůsobíme dle kyselosti)
• 1 polévková lžíce skořice
• cca 100 ml rumu (nebo dle chuti)

Postup:

Švestky omyjte a vypeckujte, proslaďte a přidejte ocet. Nechte odstát asi jeden den v chladném prostředí, aby nezkvasily. Nemíchejte! Švestky takto připravené pustí šťávu.

Po uplynutí této doby vložte hrnec se švestkovou směsí na kamna. První hodinu vařte co nejprudčeji, poté zmírněte, přiklopte a vařte asi pět hodin bez míchání. Po této době už by měla být štáva dostatečně zredukována. Odstavte a opatrně ještě horké rozmixujte tyčovým mixérem, přidejte skořici a rum. Ještě horké plňte do čistých vyvařených sklenic. Kvůli případným plísním můžete ještě vrch povidel zakápnout rumem. Obraťte na pár minut dnem vzhůru a nechte vychladnout. 

Přejeme dobrou chuť a mnoho povidlových buchet!

Klasické těsto

• 230 g hladké mouky
• 125 g změklého másla
• 2 žloutky
• 80 ml tučné smetany
• citronová kůra
• lžíce cukru
• špetka soli

Všechny suroviny dáme do mísy, vypracujeme hladké těsto, které zabalíme do potravinářské fólie, a dáme na hodinu odpočinout do lednice.

Mrkvové těsto

• 200 g mrkve
• 150 g změklého másla
• 330 g hladké mouky
• 2 lžíce bílého jogurtu
• citronová kůra

Do mísy najemno nastrouháme mrkev a přidáme všechny ostatní suroviny. Vypracujeme vláčné a trochu lepivé těsto. V potravinářské fólii dáme alespoň na hodinu odpočinout do lednice.

Ořechová náplň

• 120 g vlašských ořechů
• 70 g moučkového cukru
• 1 bílek
• lžička vanilkového extraktu

Ořechy nameleme najemno a spolu se zbylými ingrediencemi důkladně promícháme. Vznikne nám tužší, příjemně sladká hmota.

Povidlová náplň

• 400 g povidel
• piškoty na zahuštění
• rum
• skořice

Povidla dáme do rendlíku a zahřejeme na plotně. Přidáme rum a skořici podle chuti a zahustíme najemno namletými piškoty, množství záleží na hustotě povidel. Chvíli zahříváme a mícháme, dokud se vše hezky nespojí. Náplň by měla být dost hustá, aby při motání rohlíčků „držela tvar“ a nevytékala všude okolo.

Příprava rohlíčků

Z odleželého těsta vždy kus odeberte a na dobře pomoučněné ploše vyválejte do tenoučké kulaté placky, kterou následně rozkrájejte na trojúhelníčky. Na delší stranu vždy umístěte lžičku náplně a smotejte do zahnutého rohlíčku. Potřete rozšlehaným vejcem s trochu vody a pečte na 180 stupňů dozlatova, přibližně 20 minut. Ještě zatepla pocukrujte moučkovým cukrem.

Pokud jste se i vy vypravili do lesa a hledáte inspiraci, jak s houbami naložit, zkuste některý z receptů, které jsme pro vás připravili!

Hřiby v olivovém oleji

• 4 zavařovací sklenice o objemu 250 ml
• 1 kg malých hřibů (můžete použít jakékoliv pevné houby)
• 250 ml bílého vinného octa
• 125 ml vody
• 4 bobkové listy
• 4 větvičky tymiánu
• 1 lžíce černého pepře
• 50 ml olivového oleje
• trochu citronové kůry

Vodu s vinným octem svaříme, přelijeme očištěné houby a necháme 20 minut odstát. Přendáme do skleniček a do každé skleničky přidáme větvičku tymiánu, bobkový list, pepř a citronovou kůru. Zalijeme olivovým olejem a necháme uležet. Uchováváme v chladu.

Houbový salát s rukolou a sýrem

• 250 g čerstvých pevných hub na tenké plátky
• 500 g mozzarelly
• rukola
• šťáva z 1 citronu
• lžíce olivového oleje
• hrubozrnná sůl
• pepř

Houby nakrájíme na tenké plátky a zprudka opečeme na olivovém oleji. Přendáme do misky nebo na talíř, přidáme rukolu a natrhanou mozzarellu. Zalijeme citronovou šťávou, medem a olivovým olejem. Dochutíme solí a pepřem a podáváme s čerstvým chlebem.

Houby s octem

• 1 kg pevných hub
• 750 ml octa
• 750 ml vody
• 30 g soli
• 6 kuliček černého pepře
• 6 kuliček nového koření
• 3 bobkové listy
• tymián
• 1 lžička hořčičného semínka

Všechny suroviny na nálev povaříme a necháme vychladnout. Houby omyjeme a větší kusy pokrájíme. Povaříme v mírně osolené a okyselené vodě a následně scedíme. Vychladlé houby naskládáme do skleniček a zalijeme nálevem tak, aby nevyčnívaly. Hladina by měla sahat asi 1 cm pod okraj sklenice. Sklenice zavřeme (šroubovací nedotahujeme na doraz) a 15 minut sterilujeme při 100 °C. Necháme vychladnout a uložíme do chladu a temna. Před konzumací necháme naložené nejméně měsíc.

Houbová pánev s bramborami

• 600 g brambor
• 300 g čerstvých tvrdých hub
• 1 červená cibule
• 1 stroužek česneku
• 4 lžíce olivového oleje
• sůl
• pepř
• muškátový oříšek
• 4 lžíce petržele a libečku, nahrubo nasekané
• 4 lžíce parmezánu

Brambory očistíme a uvaříme ve slupce do poloměkka. Houby nakrájíme na 3-4 cm široké plátky, cibuli nakrájíme na proužky a česnek na plátky. Uvařené brambory i se slupkou pokrájíme na měsíčky, dáme do pánve s olivovým olejem a přidáme houby, cibuli a česnek. Opékáme 5-6 minut do zlatohněda. Přidáme sůl, pepř a muškátový oříšek. Při podávání posypeme bylinkami a parmezánem.

K přípravě budeme potřebovat:

• 6 stonků rebarbory
• 500g jahod
• 3 lžíce cukru
• 1 čajovou lžičku vanilkového cukru
• 1 kelímek zakysané smetany
• 1 lžíci zeleného pepře
• 60ml slivovice
• 1 hrst máty

Nejprve oloupeme rebarboru, nakrájíme na kousky a umístíme do misky. Pokrájenou rebarboru smícháme s cukrem a necháme ji hodinu odpočinout, než vypustí šťávu. Posléze rebarboru vhodíme do hrnce, přidáme zelený pepř, mátu a vaříme 10 minut. Mezitím pokrájíme jahody a přidáme je k rebarboře. Nakonec zalijeme slivovicí. Vaříme dalších 10 minut.

Připravíme krém tak, nejprve rozmačkáme vanilkový cukr s mátou a smícháme se zakysnou smetanou. Nyní bude i vaše rebarborovo-jahodová směs připravená k servírování. Vezmeme si nějakou hezkou skleničku, odlijeme směs a na vrh přidáme krém. A tím je dezert hotový!

Tento recept je inspirovaný tradičním finským uzeným lososem na ohni zvaným Loimulohi. Jedná se o skvělý způsob, jak si vychutnat vaření v přírodě. Kapr takto získá netradiční, ale velmi lahodnou chuť. Navíc si budete připadat, jako kdybyste právě seděli na břehu finského jezera a kochali se tamější úžasnou přírodou. Scházet bude pouze mlčenlivý Fin, který by vytáhl lahev Koskenkorvy a řekl „Kippis.“

Loimulohi může mít i dokonalou českou obdobu využívající pouze lokální suroviny, které předtím nemusely obletět půl zeměkoule. Z tohoto důvodu je losos nahrazen kaprem a finská Jaloviina nahrazena slivovicí. Udící proces a slivovice dodá kaprovi takovou chuť, že i lidé dávající přednost jiným rybám, než je kapr, si přijdou zaručeně na své.

Nejprve rozděláme oheň a přesvědčíme se, že máme dostatek dřeva. Filet z kapra přibijeme čtyřmi hřebíky k prknu. Pořádně osolíme, opepříme a pokapeme citronem. Nakonec celý filet polejeme slivovicí.

Prkno s kaprem postavíme k ohni – ne příliš blízko, ale ryba by měla být stále v dosahu žáru. Kapra necháme takto udit přibližně jednu hodinu, ale po uplynutí 30 minut prkno obrátíme vzhůru nohama, aby se opekly obě strany ryby rovnoměrně.

Mezitím si připravíme švestkovou omáčku. V hrnci smícháme máslo, povidla, cukr, vodu a slivovici. Vaříme na ohni, dokud se máslo nerozpustí a nesmíchá s ostatními ingrediencemi.

Vyuzeného kapra můžeme podávat rovnou na prkně se švestkovou omáčkou. Doporučujeme podávat s pečenými brambory.

Hyvää ruokahalua! (Dobrou chuť!)

A protože jsme na tom tyhle Velikonoce všichni stejně a zásoby se tenčí, myslím, že na tuhle pochoutku vám ve spíži suroviny ještě zbyly. Placky pečené na sucho z bramborového těsta jsou skvělé jak naslano  jako v naší zelené verzi, kterou mne naučila kamarádka Klára, tak trochu vytuněné , kdy se do těsta  přidá kostka tvarohu a můžete je klidně jako dezert pomazat třeba povidly. Vaření vám zabere trochu více času, ale toho teď máme všichni ještě chvíli na rozdávání.

Na placky budete potřebovat:

•  1  kg uvařených brambor ve šlupce
• 250 g  hladké celozrnné špaldové  mouky  ( můžete použit i obyčejnou mouku i polohrubou )
• 1 lžička soli
• 2  vajíčka
• máslo na potření

Na špenát :

• balíček mraženého špenátu
• 1 větší cibule šalotka
• 3 stroužky česneku
• ½ kelímku zakysané smetany
• bazalka, pepř, sůl, pár kapek citronu
• balení sýru cottige a bylinky na ozdobu

Uvařené brambory oloupeme a rozmačkáme , nebo nastrouháme na hrubém struhadle. Přidáme vajíčka a  sůl . Poté zapracujeme mouku, množství se může lišit podle typu brambor. Mělo by vám ale vzniknout nelepivé těsto, které necháme tak půl hodinky odpočinout. Pak na pomoučněném vále vypracujeme placky ( ve velikosti pánve ) asi 3 – 4 mm silné, které opékáme na sucho z obou stran.

Na tuku zpěníme nakrájenou šalotku s nakrájeným stroužkem česneku a přidáme zmražený špenát. Až se celá směs prohřeje , přidáme zakysanou smetanu , sušenou bazalku a sůl , nebo sojovou omáčku. Na závěr přidáme zbytek česneku a pár kapek citronu.

Hotové teplé placky pomažeme máslem nebo sádlem. Na placku navršíme směs špenátu a sýra cottige a bylinkami.

Dobrou chuť a ať jsme všichni zdraví po celý rok.